William Optics 132 testík v létě

Po delší astro-foto-absenci kouknu z okna a je jasno se solidním výhledem na celou noc. Také měsíc  vychází až někdy nad ránem a tak by bylo škoda propást příležitost pod městským osvětlením.

Newtona mám stále "work in progress" a tak popadnu první sestavu, která může fotit bez složitější přípravy - W.O. 132mm s rovnačem reduktorem také od W.O. 0.8x typ IV. Ano přesně tu sestavu, která mne v zimě zlobila podivně rozbitou difrakcí kolem jasnějších hvězd a kterou jsem se snažil provizorně řešit vkládaním clon před objektiv. Při ostření cvičně vyjímám clonku a zdá se, že se obraz nijak výrazně nezhošil a tak ji tam pro tuto noc již nebudu vracet.

Už první snímek galaxie M33 mne navnadil, neboť ať koukám jak koukám žádné podivné obrazce kolem jasnějších hvězd se nekonají:

Single shot WO132, for full size 1200x800 open in new window/tab

Hvězdičky jako kuličky po celé ploše snímače kamery QHY9.

Protože si nejsem vědom žádné změny na sestavě od zimy, kdy byly obrazy hvězd podivně nesymetricky "paprskaté", zdá se, že viníkem bude evidentně teplota okolí. Respektive konstrukce objímky objektivu, ve kterém zřejmě při poklesu teploty začnou justážní šroubky tlačit na některý z optických členů, způsobí jeho nepatrnou deformaci a nastane ten difrakční maglajz pozorovaný v zimě.

Ještě se budu tomuto nechtěnému efektu dále věnovat...

Rozradostněný na první pohled výbornou kresbou ještě požádám kolegu Konihlava o zhodnocení snímku pomocí specializovaného SW na analýzu kresby objektivu v hvězdném poli - CCD Inspectora:

CCD Inspector analysis of William Optics FLT132 + FFC W.O. 0.8x type IV

Výsledek to není nijak omračující (křivost 25%), ale radost z vizuální podoby snímku mi to už vzít v žádném případě nemůže. Pro případné další měření bude nutné zkrátit expoziční dobu na obvyklejších 30 sekund. Aktuálních 600s už je přece jen příliš a obraz hvězd je dotčěn akumulovaným seeingem...