Stavíme Astrograf Newton 254mm II.

Pro ověření parametrů a rozměrů budoucí optické soustavy jsem použil jednoduchou webovou službu na adrese:
http://stellafane.org/tm/newt-web/newt-web.html.

Samozřejmě se jedná zatím jen o hrubou představu, která se bude konfrontovat s rozměry továrního plechového tubusu, dříve než se zadá výroba finálního karbonového:

Pro primár přicloněný na 248mm (nechci tam mít difrakční výseče od pacek držáku primárního zrcadla a tak bude držák kruhový po obvodu) a sekundár 88mm (které má mít podle prodejce, ještě jsem jej neměřil) rozměry vychází následovně:

Unit of Measure	mm
Primary Mirror Diameter	248.000
Focal Length	1016.800
Focal Ratio	4.100
Tube Inside Diameter	310.000
Tube Thickness	5.000
Focuser Minimum Height	140.000
Focuser Inside Diameter	75.000
Focuser Extra Travel	10.000
Focuser Camera Travel	40.000
Diagonal Minor Axis	88.000
Diagonal Offset	5.366
100% Illumination Diameter	4.017
75% Illumination Diameter	57.469
Front Aperture Diameter	292.853
Mirror Face to Focuser Hole	666.800
Focuser to Front End of Tube	140.000
Mirror Face to Back of Tube	80.000
Tube Length	886.800

Samozřejmě tento výpočet ignoruje vliv 3" ASA korektoru, který applet neumí zahrnout.

Stavime Astrograf Newton 254mm I.

Tak snad jako kompenzaci nepříznivého počasí jsem pomaličku začal realizovat nazrálý plán přestavby levného Čínského newtonu na ATM astrograf.

Po dlouhodobém čekání na Newton GSO/TS 300/F4 s třípalcovým výtahem (kam by se dal umístit 3" komakorektor ASA redukující ohnisko 0,95x) jsem zredukoval své plány a nakonec pořídíl jeho menšího bratříčka GSO 254/F4, který byl od podzimu skladem v Teleskop Service:

Kupodivu lze do tohoto dalekohledu 3" komakorektor ASA umístit prakticky bez problému. Po odšroubování redukce na 2" okulár je vnitřní rozměr trubky okulárového výtahu je o pár zlomků mm větší než je vnější průměr ASA korektoru. Jediná úprava tedy zatím spočívala v navrtání 6 otvorů se závitem M3, které drží pomocé příslušných "červíků" komakorektor pevně uvnitř výtahu.

Také tubus to rozměrově celkem zvládá, neboť při zaostření na anténu vzdálenou 500m je vnitřní konec komakorektoru s 20-30mm rezervou mimo cestu optického svazku (jinými slovy sekundár by mohl být o cca 20 mm dále od primáru).

Posledním přípravkem je pak dvoudílný adaptér mezi ASA komakorektor a EOS bajonet, který umístí zrcadlovku ve správné vzdálenosti.

A můžeme začít fotit! Když obloha aktuálně nedovoluje nic jiného, tak alsepoň "Flaty". A zde se konečně objevují první řádné slabiny zvoleného řešení: Vinětace na vnitřních stěnách zrcadlové komory FF DSLR:

Jedná se o průměr 5 snímků celkem rovnoměrně zatažené oblohy. Debayerováno, zprůměrováno a  v Nebulosity2, čísla uvádějí intenzitu výsledného16bitového fitu (před strečnutím do JPEGu).

Pokračování příště...

Cloníme William Optics FLT132

Tak jak vycházelo z předešlých experimentů, na okrajích objektivu je nějaká neviditelná příčina deformace difrakčního obrazce. Kolega Ondra z Astro-forum.cz demonstroval podobný problém u svého dalekohledu Borg ED 101 s tím, že příčinou v jeho případě jsou to čtyři šrouby držící kolimaci objektivu, které pravděpodobně tlačí na optickou plochu a tím ji zřejmě ve svém okolí deformují.

Po shlédnutí jeho srovnatelných obrázků jsem téměř přesvědčen, že se jedná o stejný problém také u mého FLT132. Jako dočasné řešení (jaká je jednotka dočasnosti v současné době?) než se najde ochotný profík s autokolimátorem a optickou dílnou, který by si troufnul na seřízení mého objektivu (za úplatu :-) nezbývá než se pokusit objektiv malinko přiclonit:

FLT 132 and effect of the aperture reduction

Již podle prvních testů výše (zase Betelgeuze rozostřena za ohniskem na kameře QHY9) se mému laickému oku zdá, že by to mohla býti cesta schůdná...

Tak jsem ještě stihnul testnout novou preciznější clonku (vysoustruženou z plechu) o vnitřním pruměru 125mm:

Nějaké lehké zvlnění tam pořád je, ale zdá se mi to optimální rozměr s ohledem na zachování co největšího průměru objektivu.

William Optics FLT132 Star Test

Tak jsem na Astro-fóru.cz zabředl do diskuse o kvalitách tohoto dalekohledu. Zejména difrakční obrazec se mnoha kolegům moc nepozdával a tak nezbylo než podrobit dalekohled dalšímu testování...

Tentokrát se jedná o testování obrazu hvězdy před ohniskem, v ohnisku a za ním. Na doporučení jsem vzal BW CCD kameru s malými pixely QHY9 a zelený filtr pro, který by měl být dalekohled nejlépe vykorigován.

Jako cvičná hvězda posloužila krásně žlutá Betelgeuse v Orionu:

Start test W.O. FLT132 Fluorostar  

Obrázek v plném rozlišení 1200x800 odpovídá plnému rozlišení snímače.


A ještě přidám jeden výřez s použitým L filtrem (nejlepší možné zaostření, maximálni stretchnuti):

FLT132 + QHY9 1s L filter (100% Crop).

Rozdíl mezi nejjasnější a nejslabší hvězdou je cca 13-14 magnitud :-)
...
Díky vstřícnému přístupu prodejce astrotechniky pana Zahajského jsem dostal na pár dní zapůjčen Ronchiho okulár 10 L/mm. Při jeho použití na hvězdě Veze se zdá, že dalekohled trpí (mírným?) překoriogováním sferické vady:

W.O. FLT132, Vega, Ronchi 10L/mm (intrafocal), FujiPix 60fd 

Naštěstí se zdá, že můj kus FLT132 je na tom o trochu lépe než všechny tři kusy testované na astroforen.de. Nebo, že by byl rozdíl jen v použité metodě reálná vs. umělá hvězda?

Záhada pokračuje:
Podle snímků před a za fokální rovinou to vypadá jednoznačně, v optické cestě musí být nějakých 6 výčnělků, způsobujících difrakci ne nepodobnou té od pavouka u Newtonova dalekohledu.
Bohužel nic takového není vidět ani zevnitř od okulárového výtahu ani ze před při pohledu na přední čočku tripletu...

Pohled do tubusu zepředu

Záhada tedy zatím nemá řešení. Uvidíme co s difrakcí udělá mírné přiclonění objektivu...

English Summary:
Last night with Moon almost full I used for the further testing of the new W.O. FLT132. The target star was Betelgeuse in Orion and the test was designed to show the star picture front, in and back focus...
Following test was using the intrafocal picture using the Ronchi Eyepiece 10L per mm.