Cesty za tmou - Egypt 2012 - Cestujeme vypůjčeným autem

V úterý po snídani odcházím na recepci ve smluvený čas převzít vozidlo - Kia Cerato - dohozené místním arabským delegátem Čedoku. Pokud jsem to pochopil správně, jedná se o nějaký rodinný podnik, možná dokonce i legální. Ofotí si můj mezinárodní řidičák a pas a můžeme jít k autu. Tam dokonce podepisujeme nějakou smlouvu. Při mé zmínce o tom, zda do smlouvy nezapsat také stav paliva se delegát jen pousměje později při placení u první pumpy pochopím proč (cena za litr v přepočtu mezi 5 a 6 korunami).

Vyrážím na cestu

Ještě jsem slíbil, že delegáta odvezu od hotelu zpět do města. Cestu pod dozorem místního člověka tak využívám jako řidičský rychlokurz pohybu po arabském městě. Pokud si odmyslíme neustálé používání klaksonu a absolutní svobodu v používání jízdních pruhů, není to zase tak moc odlišné od pojíždění Prahou. Dalším překvapením je nadužívání různých forem zpomalovacích prahů na hlavních tazích a třeba i na dálnicích před křižovatkami či bezpečnostními kontrolními body. V rámci města nás nikdo nezastavuje a tak cesta ubíhá celkem v pohodě. Parkovaní v centru Hurgady je také celkem bez problému. Kam se kdo postaví, tam parkuje. Jednou se mi podařilo zaparkovat podélně do řady a až dodatečně jsem zjistil, že stojím před autobusovou zastávkou. Když jsem se vrátil k autu před ním postávali a pokuřovali asi 4 dopravní policisté. S obavami jsem se ke svému autu přiblížil ale oni mi ještě ochotně ukazovali při vyparkovávání z řady...

Cestou zpátky do hotelu se zastavuji v místní podobě hypermarketu doplnit zásoby vody a jídla, přeci jen se chystáme v noci vyrazit do neznámé pouště. Ceny mají srovnatelné s našimi, lokální produkty relativně levnější, dovezené relativně dražší obecně cca poloviční oproti hotelové prodejně. Co hledám marně je ovšem pivo. V Egyptě panuje prohibice (alespoň mimo mezinárodní hotely) a tak je možno nalézt jen pár značek piva bez alkoholu...

Po obědě nasedáme oba s Petrem a vyrážíme na cestu. Cílem je ověřit si místo našeho nočního pozorování, které máme vyhlédnuté za pomoci internetového průzkumu online map cca 80km od našeho hotelu. Nejdříve jedeme cca 40km podél pobřeží na jih do přístavu Safaga, který objíždíme po obchvatu, míjíme obrovský areál kasáren a odbočujeme na západ do hor. Cestou míjíme dva kontrolní body policie, jeden hned za výjezdem z Hurgady, druhý po opuštění Safagy. Ozbrojení policisté nás spolu s ostatními auty nechávají bez problému projet dále. Stačí se na ně usmát a lehce pokynout rukou. Zdá se že řidiče evropského vzhledu nepotkávají často a tak jsme pro ně zřejmě rozptýlením nudy dlouhé úmorné služby.

Hory při pobřeží Rudého moře mezi Hurgadou a Safagou

Za Safagou pomalu stoupáme údolím nahoru. Zajímavostí jsou podél cesty umístěné BTS věže a pod každou z nich slepený přístřešek beduínské rodiny. Dělá to dojem, že si místní mobilní operátoři platí tyto beduíny na obsluhu či ostrahu svých věží.

Jinou zajímavostí jsou některá vozidla, která potkáváme.
Velké a těžké náklaďáky různého typu a průměrného stáří okolo 30 let. Pár modernějších osobáků většinou korejských značek (jako naše Kia) pro africké trhy zřejmě ošizených o vymoženosti typu ABS a Airbagů... Ale jádro provozu tvoří velké staré kombíky značky Peugeot (tvar tak ze 70 let minulého století) v úpravě pro 8 až 12 cestujících a podobně velké a staré pickupy převážně značky Chevrolet. Je úžasné sledovat co na takový pickup dokáží Egypťané naložit. Rekordmana předjíždíme asi 10 km za Safagou. Nejenže má na korbičce obrovskou hromadu nákladu do výšky snad 4metrů, ale na vrcholu této pyramidy sedí chlap!

Internetový plán cesty s vyznačením vhodných míst pro pozorování.

Internetový průzkum se vyplatil a po cca 35 km od pobřeží vyjíždíme na náhorní plošinu ve výšce cca 650m n. m. a poblíž křižovatky s motorestem začínáme vyhlížet vhodné stanoviště pro naše noční radovánky. Protože jsme vystrašení Evropani, tak se bojíme zajet někam dále po neznačených a nezpevněných cestách do pouště, přestože jsme v dosahu mobilní sítě a internetového připojení. Zejména Petr má nastudovánu všechnu nebezpečnou pouštní faunu (asi 100 druhů smrtelně jedovatých hadů a škorpiónů) a tak sebe i mne neustále straší všemožnými černými scénáři. Navíc se obaváme potenciálních problému s autem a tak se držíme pokud možno v dosahu hlavní silnice.
Nacházíme postupně dvě vhodná místa s nerušeným výhledem na jižní obzor, která obě využijeme v příštích dvou nocích.

Stanoviště A, Kia a já

Stanoviště B, Kia a Petr

Cestou zpátky do hotelu se ještě zastavujeme v Safaze a necháme si na policejním kontrolním stanovišti poradit kde by se dalo ve městě natankovat benzin. Pumpa je hned o pár desítek metrů dále při cestě do Hurgady :-). Za polovinu nádrže necháváme u pumpy v přepočtu cca 120 korun a uháníme stihnout večeři a rychle se sbalit na noční výpravu.

Kdo by chtěl v Evropě platit 5kč za litr benzinu (natural 92; 90tka a nafta jsou ještě podstatně levnější)?

Cesty za tmou - Egypt 2012 - Přílet do Egypta, první noc

Po neuvěřitelně našlapaném charterovém letu, kdy bylo letadlo naplněno do posledni sedačky, a ty jsou v chartru o dost blíže než v komerčních aerolinkách, celí zlámaní přistáváme nad ránem v Hurgadě. Pověstný úřední šiml ještě zřejmě spí a tak se přes celní a pasové formality (zakoupení víza za 15$) dostáváme neuvěřitelně rychle k našemu autobusu.

Petr nelhal, náš hotel - Coral Beach - je nejdále a tak jako poslední vystupujeme u našeho hotelu okolo sedmé ráno s tím, že na vlastní ubytování budeme čekat v nejhorším do 2 odpoledne. Po půl jedenácté snad alespoň dostaneme náramek potvrzující náš all-inclusive status s jehož pomocí dostaneme oběd a něco k pití. Schůzka s delegátem ck je plánována až později odpoledne (proč jí kazit ten krásně volný čas, že).

Bungalovy v hotelové zahradě.

Zbývající čas se snažím opatrně podřimovat, číst brožurky ck popisující hotel, Hurgadu a Egypt obecně (evidentně ještě neaktualizované po loňském arabském jaru) a procházením po areálu hotelu. Hotel je vlastně velikánská palmová zahrada v níž jsou podél dlážděných cestiček rozestavěny v řadách bungalovy s pokoji. Cestičky i celkově je areál hotelu poměrně hodně osvětlen a protože příliš nevěřím Petrovu tvrzení, že pouze každá pátá lampa bude svítit snažím se sondovat možnost pronájmu vozidla s cílem vyjet někam do pouště.

Chlapík u pultíku taxislužby, je zaskočen nejdříve mojí angličtinou a později znovu, když s pomocí recepčního pochopí můj požadavek na auto bez řidiče. Sám zareagovat neumí ale snad za hodinu přijde šéf a ten určitě bude vědět... Později přišedší šéf přes auta mi vysvětlí, že z internetu stažená nabídka mezinárodního řetězce operujícího na letišti v Hurgadě je příliš dobrá a že mi nic lepšího nabídnout neumí a nebo nechce...

Za úspěch prvního dne lze pak považovat zisk místní SIM karty pro provoz internetu v tabletu za 10$ na 1GB dat. Kdo by řekl že mobilní internet pojede v Egyptském letovisku lepe a rychleji než v centru Prahy? Běžně zde fungujeme okolo 1Mbit/s.

Také v ubytování nedošlo na nejhorší a již okolo poledne získáváme pokoj a můžeme v klidu pojíst (od posledního jídla v letadle už uplynulo 11 hodin a tak jsme dost hladoví). Ubytování super, velký čistý pokoj s dvěma "kings bed". Jídlo už je trochu slabší, s výjimkou výborných dezertů, ale jsme hladoví a tak to neřešíme.

Na schůzce delegáta malinko otrávíme tím, že nás absolutně nezajímá, žádný fakultativní zájezd z nabídky cestovní kanceláře, ale je ochoten nám pomoci s pronájmem auta. Nakonec se dohodneme na sazbě 35$/den na pět dní s tím že auto nam přiveze zítra dopoledne.

Dnešní noc můžeme tedy ověřit zda půjde provozovat astrofotografii i přímo z hotelu od našeho bungalovu. Bohužel není přístupná střecha a tak si musíme vybrat zda budeme fotit na jihu (pro jsme tady, ne?) ale bez možnosti ustavit na Polárku, která je zde velmi nízko nad obzorem, a nebo zda ustavíme na Polárku a fotit budeme moci jen v severní části oblohy...

Toto dilema za nás řeší náš největší nepřítel - světelné znečištění - nejenže v hotelu svítí všechny lampy ale také nedaleká Hurgada svítí jako o život a tak první mýtus padá - z hotelu v Hurgadě se prostě fotit nedá! I bez přístrojů na měření světelného znečištění indikuje absence Mléčné dráhy oblohu horší než mám doma na dvorku uprostřed okresního města nedaleko od Prahy. Prostě HNUS!


Přesto jako pokus sestavujeme a ustavujeme montáže, bez záměru skutečně fotit, ale spíše ověřit, že sestavy jsou kompletní a přežily leteckou přepravu.

Noc první - cvičně fotíme na terase hotelového bungalovu

Montáž, optika i elektronika jsou kompletní a vše funguje jak má. Tedy s výjimkou pointace v deklinaci. To co jsem si minulý týden doma vykládal jako důsledek nočního poklesu teplot pod -5C se projevuje i tady v nočních +30C. Problém bude někde jinde.

Prvni astrofotkou výpravy je tak celkem bídná 4x240s expozice galaxie M101:

Test M101, FLT98, QHY9, 4x240s

Cesty za tmou - Egypt 2012 - Odlet

Nepsané rodinné pravidlo mi dává jednou za rok cca týden"opušťák" na samostatnou astronomickou výpravu. Letos jsme se poměrně záhy (někdy v lednu) domluvili s kolegou spolucestovatelem Pavlem Pechem na cestě o květnovém novu.

Původní představa byla prostudovat předpovědi počasí a den před odletem projít nabídky last minute zájezdů do vhodných lokalit v pásu od Turecka po Kanárské ostrovy. Později nás, ale zlákala představa výpravy motoristické, při které je možno cestovat s větším přístrojovým vybavením. Cílem se stal astrohotýlek ve Švýcarských Alpách, jehož provozovatelé - manželé Ourednikovi - se chlubí unikátní polohou ve výšce okolo 2000m n.m. a suchým lokálním mikroklimatem s nezvykle velkým množstvím jasných nocí (http://www.alpineastrovillage.net/). 

Kolega Pech dostál svému jménu a měsíc před vytouženým odjezdem se nechal zavalit nárazovou termínovanou prací, která jej na květen a červen přikovala ke klávesnici, a tak začal hon na náhradníka.

Když se náhradník našel a příprava klapala na plné obrátky zaúřadoval pech podruhé a předpověď počasí indikovala v Alpách na termín našeho pobytu několik dní sněhu s deštěm bez okének jasného počasí.

A tak nezbylo než oživit původní plán, podruhé vyměnit spolucestujícího tentokráte za Petra Nováka a projít nabídku aktuálních last minute zájezdů. Dlouhodobá předpověď byla tak 50/50 pro většinu zvažovaných lokalit a jen Egypt dával předpovědi výrazně lepší. Zvážili jsme případná vyšší bezpečnostní rizika a po poradě pořídili all inclusive pobyt v letovisku Hurghada. Za necelých 9000Kč na osobu a týden se navíc podařiloy nabídky Čedoku sehnat hotel, který Petr zná a již v něm bydlel. Podle jeho předchozích zkušeností se jedná o poslední hotel nejdále od centra Hurghady směrem na jih a při troše štěstí bude možné fotit přímo z hotelového komplexu od našeho bungalovu.

Začalo balení. Tentokrát jsem se rozhodl pokusit propašovat leteckou cestou plnohodnotný dalekohled ED triplet W.O. FLT98/619mm na klasické EQ montáži: Celestron CG5 ADV. Od 1/5/2012 bohužel platí v charterových letech Čedoku nové, podstatně více omezující, limity pro zavazadla (15+5kg) a tak nezbylo než si připlatit za nadváhu do 23kg a ještě prohnat techniku speciální dietou. Originální nerezový stativ montáže jsem nahradil karbonovým fotografickým stativem Gitzo s vysoustruženým adaptérem na hlavu montáže. Nerezovou tyč pro závaží nahradila hliníková trubka s tím, že závaží se obstará na místě (pravděpodobně za použití PET lahví s vodou či pískem).

Vejde se tohle všechno do jednoho kufru a 23kg?

Nakonec se podařilo všechnu potřebnou techniku i s plavkami a několika kousky spodního prádla do 23kg zavazadla nastrkat. CCD kamera, autoguider a laptop pak skončily v zavazadle příručním.

Zpunktovaný kamarád nás hodil na Ruzyni a po několika menších zmatcích a vystání několika front se přemísťujeme k odletové bráně. Kdo mohl tušit, že z Prahy odlétají za hodinu nejméně tři letadla do Hurgady a navíc právě ten náš let má chybou letištního personálu na vývěsce špatný čas odletu? Naštěstí    
jsme na letišti s dostatečným předstihem a tak to stíháme. Navíc se naše letadlo někde zaseklo a tak letíme něčím náhradním s cca 1hodinovým zpožděním...