Cesty za tmou - Egypt 2012 - fotíme oblohu v Arabské poušti noc druhá

Následující den, jsem Petra ukecal, že se vzdáme večeře v rámci all-inclusive programu našeho hotelu a vyrazíme do pouště dříve. Cestou jsme zakoupili pár rohlíků a nějaký salám plus dostatek tekutin,  bohužel pivo nebylo v běžném hypermarketu dostupné (jen několik značek bez alkoholu).

Cesta probíhala bez problému ve stejných intencích jako již dvakrát předchozího dne. Jen těsně před příjezdem na stanoviště B hlavní cesta mizí pod nánosem písku a za námi se stejně jako za každým autem zvedá obrovský oblak prachu. Odbočujeme na starou silnici jejíž asfalt má již nějaké trhliny, ale jinak je zpevněná a bez problému sjízdná. Na této silničce o niž se domníváme, že již dávno není používaná, rozbíjíme naše stanoviště pro dnešní noc:

V popředí Gitzo pro CG5, naše Kia a v pozadí se připravuje Petrův Astrotrac.

Při příjezdu na stanoviště zde panuje "teploučko" okolo 38st C, které okolo astronomického soumraku klesne na 30 a do rána až někam mezi 20-22 stupňů.
Atmosférické podmínky jsou podobné jako předchozí noci, z večera hodně prachu, ale v průběhu noci se situace podstatně vylepšuje. Fotit se dá v průběhu celé astronomické noci, která je zde i koncem května příjemně dlouhá.

Fotící cíle jsou v mém případě stejné jako předchozí noc - nasnímat barvu k černobílým snímkům Centaura A a Trifida. Výsledný galaxie Centaurus A už bzla prezentována v předcházejícím příspěvku tak tentokrát ještě Trifid v barvě:

M20 Trifid, mírně ořezáno

Petr zkouší fotit Kočičí tlapku ve Štíru, ale bojuje s vysokou teplotou snímače své nechlazené zrcadlovky a tudíž velkým šumem na jednotlivých expozicích.

Noc probíhá klidně až někdy do cca 3 hodiny ráno, kdy mne Petr probudí z polospánku s tím, že se na obzoru objevilo světlo a blíží se k nám nějaké auto od severu. Během následujících několika desítek vteřin má Petr svoji lehkou sestavu sbalenou v kufru našeho auta a připraven k "boji". Při představě balení desítek kabelů, výborně ustavené montáže (dnešní noc to jede přímo ukázkově, 0 snímků na vyhození) rezignuji, pouštím potkávací světla a čtyřblinkr, aby nás projíždějící auto nesmetlo i s naší technikou do škarpy.
Když auto dojede k nám zastaví - je to velký pickup 4x4 - a mladý egypťan se zajímá o naši činnost, maximálně jednoduchou angličtinou a spíše posunky mu naznačím co tam podnikáme. On pokývá hlavou, usměje se, potřese si se mnou rukou a odjíždí pryč...

Po tomto vyrušení Petr vzdává nové ustavování astrotracu a focení  velkým objektivem a rychle cvaká několik záběrů širokáčem. Tak vzniká pěkná žánrová parafráze na úspěšnou fotku se kterou vloni bodoval L. Kamarád:

Mléčná dráha před svítáním, @ Petr Novák

Balení i cesta zpátky na hotel proběhla bez příhod. Snad jen, že nás poprvé zastavila hlídka u silničního zátarasu a chtěla vidět papíry od auta a můj mezinárodní řidičák. Po chvilce zmatkování jsem oba doklady našel a mohli jsme pokračovat dále...

Cesty za tmou - Egypt 2012 - fotíme oblohu v Arabské poušti

Takže po večeři v hotelu vyrážíme do pouště na první vytipované stanoviště. Náš bungalov je prakticky až na konci hotelového komplexu, ale po porušení nějakého toho zákazu přistavujeme vypůjčené auto jen pár metrů od něj. Naloženo je za pár minut a vyjíždíme. Nejdříve zpátky k Hurgadě a u nákupního centra najíždíme na dálnici vedoucí podle pobřeží na jih k Safadě.

Podobně jako při odpolední cestě silniční kontrolní body projíždíme jen s malým zpomalením a šviháme na jih. Petr mne neustále přibrzďuje, evidentně má pocit že cca 100km/h je pro místní dálnici technickým nebo policejním limitem. Po té co nás předjede všechno co má rok výroby po roce 1970 na jeho sýčkování rezignuji a jedu okolo 120. Dálnice je v lepším stavu než naše D1. Jedinou zradou jsou zpomalovací příčné prahy před každou křižovatkou - kruhovým objezdem. Dokonce jsme svědky toho jak plně naložený kamion přejíždí do protisměru "dálnice" jen proto aby se vyhnul úseku se soustavou těchto zpomalovacích zařízení.

Za to, že ignoruji jeho dobře míněné rady stran řízení, Petr mění téma a začíná vytahovat historky o pouštních zmijích co se dokážou z metrové hloubky písku vyhrabat za 2 vteřiny a na jejichž uštknutí neexistuje protijed, o škorpionech a dalších cca 100 smrtelně jedovatých živočišných druzích obývajících Arabskou poušť. Nakonec se shodujeme na tom, že pokud nám hrozí nějaké reálné nebezpečí bude to nejspíše od tvora dvounohého...a tak výprava nepostrádá jistou adrenalinovou příchuť.

Po průjezdu Safagou se začíná rychle stmívat a trochu se bojíme, že netrefíme vytipovanou odbočku do pouště, ale po chvilce nervozity ji nacházíme ve světlech reflektorů. Na stanoviště dorážíme  někdy okolo           půl deváté večer a začínáme rozestavovat techniku.

Sestavu zatěžují kameny kvůli větru

SZ z Východu, od hlavni cesty

Obloha je nejprve celkem zklamáním. Mléčná dráha není prakticky vidět (i když je večer ještě poměrně nízko nad obzorem), při svícení nad hlavou vidíme miliony prachových zrnek unášených větrem. Je to dost podobné jako když se posvítí nad hlavu v mlze, jen místo kapiček vody vidíme v kuželu světla z baterky pouštní prach. Konec konců něco podobného si pamatuji i z Chile, ale tady toho prachu bylo subjektivně mnohem více. Navíc ze severu (kde jsou stožáry VN a kde nám to nevadí) ale i na jihu, kde to vadí hodně, je obloha občas osvícena světly vozů projíždějících po hlavní silnici. Zřejmě hodně starších aut nemá klimatizaci a tak je provoz v noci prakticky stejný ne-li větší než přes den...

Fotíme v poušti.

V první polovině noci zkouším jak daleko na jih mohu na Egyptské obloze dosáhnout a volím kulminující objekty v Kentauru. Původně jsem chtěl zkusit největší kulovou hvězdokupu jižní oblohy, která mi unikla v Chile - Omega Cen, ale ta je pouze pár stupňů nad jižním obzorem utopená v prachu a SZ. Zkouším tedy o pár stupňů výše ležící rádiovou galaxii zajímavého tvaru Centaurus A.

S pomocí GO-TO funkce své cestovní montáže ji rychle nalézám a již cvičné expozice ukazují, že by to mohlo vyjít. Centaura A fotím celou první polovinu noci, dokud se nedostane někam pod 6-8 stupňů (podobně potom i následující noc). Výsledkem je tento pro českého amatérského astrofotografa celkem vzácný snímek:

Centaurus A

Druhým a bohužel posledním objektem mého zájmu je známý a často snímaný komplex reflexních a emisních mlhovin - M20 Trifid s otevřenou hvězdokupou M21. Z této první noci mám pouze sadu několika light snímků (při snímání barvy zazlobila pointace):

M20 Trifid, M21, BW 12x240s

Noční focení proběhlo bez nějakých podstatných příhod. Za zmínku snad stojí jen Petrův objev pro člověka nejnebezpečnějšího tvora severní Afriky. Ve světle baterky proběhl nějaký hmyzák velký asi 5cm. Podle Petra velejedovatý štír, podle mne nějaká kobylka. Než jsme se stihli pohádat co jsme to viděli a posvítit si na to znovu, zalezlo to pod auto a už jsme to neviděli. Až dodatečně jsem se dozvěděl že kvůli kobylkám je v severní africe mnoho hladomorů a že jsme skutečně potkali toho pro člověka objektivně nejvíce nebezpečného tvora. Byť samozřejmě nikoliv na přímý kontakt.

Cesta zpět do hotelu byla klidná a tak jsme unaveni nad ránem zalomili a přišli o snídani...